Duchové-něco o nich

11. října 2008 v 9:03 | Đđája |  duchové
ÚVOD:
Někteří jsou viditelní, ale mlčenliví, kdežto jiní dělají v noci rámus. Někteří pohybují předměty nebo po sobě zanechávají zprávy. Avšak jen málokterý duch je oděn do bílé róby a kvílí jako siréna.
V osmnáctém století se jeden gentleman zeptal francouzské vtipné a duchaplné ženy, markýzy du Deffard, jestli věří na duchy. "Ne pane," zněla odpověď, "ale bojím se jich." Obvykle stejně odpovídají lidé, kteřínikdy žádného ducha neviděli, ale lidé tvrdící, že nějakého zažili, často popisují, jak zůstali klidní, protože se ivědomovali, že toto zjevení nemá žádnou moc jim ublížit. Lidé, kteří se pokoušejí představit si náhlé objevení se nějakého ducha, se domnívají, že duch bude vypadat tak nějak, jak jej popisoval Hamletův utec: "...každý jednotlivý vlas odstává...Jako ostny na rozmrzelém dikobrazu." Setkání s duchy jsou natolik rozmanitá, že neexistuje žádná striktní definice. V jedné věci se ale lidé obvykle shodují, a sice v tom, že duch je přežívající duše někoho, jehož tělo zemřelo. Zatímco někteří duchové se projevují jako zjevení nebo vyluzují pozemské zvuky, a dokonce mluví lidskými hlasy, jiní o sobě dávají vědět tím, že generují svoji přítomnost nebo pohybují předměty.

VÝJIMEČNÍ DUCHOVÉ:
Říká se sice, že většina duchů je poslušná, existuje ale mnoho příběhů, které potvrzují výjimku z tohoto pravidla. Například ve folkloru u některých národů, zejména u starodávného Japonska, mohou duchové být násilnické a zákeřné bytosti schopné se hrozně fyzicky mstít na svých žijících napřátelích. Lidé rovněž popisují zjevení divokých zvířat, fantomních vozidel, dokonce i celých domů, což zcela určitě nelze připisovat poddajným přežívajícím duším zemřelých lidí. V průběhu let se také nahromadilo mnoho zpráv o zjevování lidí, kteří nejsou mrtví či umírající, ale kteří jsou stále naživu, i když obvykle provházející nějakou vážnou citovou krizí. Taková zjevení se obvykle prezentují příbuzným nebo přátelům vzdálených stovky kilometrů a někdy tato zjevení s nimi vedou dlouhou konverzaci. V průběhu posledních 100 let probíhají neustále pokusy o vědeckou analýzu duchů a dalších příbuzných jevů. Avšak závažné zprávy o strašidelných zjeveních jsou narozdíl od senzecechtivých, hrůzostrašných příběhů hlášeny a zaznamenávány po více než 2000 let. V Evropě se dlouho věřilo a věří, že duchové jsou neklidné duše lidí, kteří zemřeli často za násilných okolností, a nedostalo se jim příslušných pohřebních obřadů, nebo kterým byla odepřena poklidná říše mrtvých kvůli způsobu života, jaký vedli. Říká se, že na bojišti u Marathonu, kde Řekové porazili v roce 490 před naším letopočtem Peršany, straší duchové bopjujících mužů, kteří zde zemřeli. V roce 150 našeho letopočtu popsal toto bojiště Pausanias ve svém cestovním průvodci po Řecku takto:,,Na tomto místě slyšíte celou noc řehtat koně a bojovat muže. Každému, kdo tam zůstane jenom proto, aby zažil tuto zkušenost, se špatně povede, ale duchové se nezlobí na nikoho, kdo se tam ocitne proti své vůli."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.